cuknout se
[cukno͡ut se]
(3. j. cukne se, rozk. cukni se, čin. cukl se, cuknul se, čin. ž. cukla se, podst. jm. cuknutí (se))
sloveso dokonavé
1. cuknout sebou, (kdo, co se cukne ~)
prudce a rychle sebou trhnout:
Lano sebou cuklo.
Auto sebou cuklo a zastavilo.
Cukl sebou, jako by dostal políček.
Muselo to velmi bolet, ale ani sebou necukl.
Lekl jsem se a cuknul sebou.
2. kolokviální vyšší
odstoupit od nějakého záměru, rozmyslet si něco:
Radnice se cukla a přidala se na stranu druhé firmy.
nedokonavé k 1, 2 → cukat se 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cukno͡ut se]
(3. j. cukne se, rozk. cukni se, čin. cukl se, cuknul se, čin. ž. cukla se, podst. jm. cuknutí (se))
sloveso dokonavé
1. cuknout sebou, (kdo, co se cukne ~)
prudce a rychle sebou trhnout:
Lano sebou cuklo.
Auto sebou cuklo a zastavilo.
Cukl sebou, jako by dostal políček.
Muselo to velmi bolet, ale ani sebou necukl.
Lekl jsem se a cuknul sebou.
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo se cukne ~)Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
odstoupit od nějakého záměru, rozmyslet si něco:
Radnice se cukla a přidala se na stranu druhé firmy.
nedokonavé k 1, 2 → cukat se 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)